Diakritika (v podstatě všechna neanglická písmena) bývala častým problémem, s kterým se musel začínající programátor při tvorbě stránek vypořádat. V současné době jej řeší spíše designeři, když jim v hezkém fontu chybí nějaký český znak.
Kódování
Na začátku bylo 128 ASCII znaků (0 až 127), které stačily anglickým programátorům. Samozřejmě i zbytek světa, chtěl aby na počítačích šlo psát jejich znaky. Základní znaková sada se tak rozšířila na 255.
Znaky 128 až 255 si každý nadefinoval po svém. Rusové si přidali azbuku, Češi zase své znaky. Co se bude nacházet pod 128 až 255 rozhoduje znaková sada neboli kódování.
Bohužel s příchodem různých operačních systémů vzniklo i více kódování. ISO 8859-2 používá Linux a Unix a Windows-1250 zase Windows. Pak tu máme pár reliktu z dávných dob jako Kamenicky, PC Latin 2 anebo Mac.
Samozřejmě v dnešní době už jsou počítače dávno jinde a tak padla i některá omezení. Výsledkem je mezinárodní kódování UTF-8 (Unicode), kde najdete 16 milionů znaků všech jazyků světa. Používá se všude a pokud to není nutné, tak byste jej měli používat.
A teď k možným problémům. Pokud stránka definuje (meta charset), že je její text psán ve Windows-1250, ale jsou použity znaky ISO 8859-2, tak budou některé písmenka budou jiné. Čeština bude takzvaně rozhozená. Většinou stačí buď upravit definování kódování na stránce anebo text „překódovat“. Umí to většina lepších editorů, třeba psPad.
Horší je pokud máte v databázi definované jiné kódování tabulek. Výsledkem mohou být ? místo některých znaků. Je třeba si tak kódování opravdu hlídat.
Fonty
Font neboli Písmo nemusí obsahovat všechny znaky. Místo chybějících znaků většinou uvidíte čtvereček. V takovém případě máte dvě možnosti. Zkuste se podívat po stejném fontu, který je rozšířený pro latinku (latin extended). Druhou variantou je, že dané písmeno musíte nahradit z jiného fontu, který vypadá podobně.
Pokud je font součástí grafiky můžete třeba chybějící kroužek nad u anebo čárku zkusit prostě vytvořit ve vektorovém editoru anebo rovnou v bitmapu.
